V minulém článku jsem popisoval zevrubně a šířeji problematiku výběru a použití vhodného mikrofonu s ohledem na jeho využití v dané pedagogické praxi. Pozorný čtenář zjistil, že se mikrofon nevybírá podle vzhledu nebo barvy, ale příslušných technických parametrů, kterých je mnoho. Nejinak je to s reproduktory, repráky a monitory.

O čem bude tato kapitola. Budeme věnovat pozornost zvuku, který jste nahráli, zpracovali a nyní jej posíláte z počítače do vašeho sluchového receptoru – do ucha. Bude řeč o všech zařízeních, kde nalezneme reproduktor, tedy o sluchátkách, monitorech a reproboxech. Problematika je natolik složitá, že předem omezím pole působnosti na použití v pedagogice a to ještě do dvou instalací: a) domácí studio, jako místo, kde vzniká a probíhá příprava na vyučování pedagoga hudby a b) učebna, jako místo, kde se pedagogická příprava (nebo pedagogická improvizace) prezentuje žákům.

Reproduktor nebo reprobox

Reproduktor: zařízení, které má zepředu kulatý tvar a z boku konický. V zadní části se nachází magnet s cívkou. Přední část pokrývá různý typ materiálu usazeného tak, aby se chvěl, jak mu elektrický proud zavelí. Lze řící, že je to zařízení na převod elektrického proudu na zvuk (akustické vlnění).

Reproduktor Celestion G12-65 (z Thomann.de)

Reprobox: Bedna dřevěná nebo plastová, která je zepředu osazena nějakou (železnou) mřížkou (ale také nemusí) a zezadu (či z boku) najdeme řídící techniku, konektory, vypínače a další techniku. Uvnitř nalezneme obvykle dva reproduktory, ale může být i jeden. Podle velikosti, tvaru a použití rozeznáváme různé typy reproboxů: monitory, PA, odposlechy, lide-air aj.

Monitor Genelec 8020 DPM (z Thomann.de) se používá především ve studiu, čemuž je přizpůsoben jeho tvar i způsob umístění na antivibrační podložku.

Z předešlého je jasné, že to, co obvykle vidíte před počítačem, nebo vedle nějaké HIFI věže, je reprobox, ale drtivá většina lidí to zaměňuje za reproduktor, což nám nebude vadit, ale už jsme o něco chytřejší.

Sluchátka

Typologie sluchátek je zajímavá a poměrně rozsáhlá. Mnohem lépe to popsal tým wikipedie: link. Pro použití v domácím prostředí bych doporučoval vybírat sluchátka kolem uší (circumaurální) a otevřená. Uslyšíte mnohem více detailů a při delším poslechu vás nebudou bolet uši (při střední hlasitosti).

Otevřená, circumural sluchátka Sennheiser HD 660 S (z audigo.cz) představují profesionální variantu pro velmi náročný poslech a maximální kvalitu zvuku a funkčnosti.

Tím se dostáváme k tématu bezpečnosti poslechu, které je již široce diskutované v naší veřejnosti. Platí pravidlo maximálně středně silného poslechu (cca 60 – 80 dB) a pokud možno krátkou dobu. Budete-li trávit mnoho času se sluchátkami, v závislosti na jejich kvalitě není doporučováno takto dlouho setrvávat.

Sluchátka můžeme používat k různým účelům: poslech hudby, střih hudby, příprava notového materiálu aj. Avšak rozhodně se nedoporučuje používat sluchátka na mixování hudby a mastering. Pravděpodobně však tyto činnosti nebudou typické pro hudebního pedagoga – ale i tak, co není, může být. Mixujeme a provádíme master vždy s monitory. Případně sluchátka zapojujeme až na konci masteringu jako variantu.

Již v minulé kapitole jsme hovořili o headsetech, které lze chápat jako sluchátka s mikrofonem. Existuje mnoho konstrukčních řešení – asi nejběžnější bude mikrofon umístěný na kabelu ke sluchátkám, nebo v podobě mikrofonu na speciálním držáku od sluchátka. Osobně těmto zařízením all-in-one neholduji – raději si jednotlivé komponenty záznamu i poslechu zvuku definuji sám a odděleně.

Velkou oblibou jsou dnes sluchátka bezdrátová. I zde se neubráním vlastnímu názoru na to, že kabel je nejlepší cesta, jak přenést kvalitní signál mezi vysílačem do přijímače. Pokud není opravdový důvod k bezdrátovému přenosu, nedoporučuji jej. Zvažte jen to, že míra zdravotních rizik elektromagnetického záření není zcela prozkoumána a sluchátka budete mít připnuté i delší dobu velmi blízko centrální nervové soustavy. Stejné otázky vlivu na zdraví řeší i odborníci ve vztahu k mobilům, wifi aj. Vše, co dává logiku mě od bezdrátových sluchátek odrazuje – snad jen jistá míra pohodlí. Kabelem se může u špatných sluchátek přenášet manipulativní zvuk – doporučuji vyzkoušet 🙂

Posledním důležitým termínem u sluchátek, který však (domnívám se) nikdo neřeší, je impedance. Tato fyzikální veličina může být zahalena tajemstvím a není divu – vyžaduje znalost dalších fyzikálních jevů a veličin. Můžeme ji ale chápat prakticky jako odpor. Čím vyšší číslo impedance, tím slaběji budou sluchátka hrát. U čísel kolem 100 a výše bude pravděpodobně nutné zapojit sluchátka do speciálního sluchátkového zesilovače (pokud vaše zařízení nemá zesilovač již zabudovaný). Cenově dostupná sluchátka mají parametr impedance v takové výši, aby odpovídal všem dostupným zařízením. Pokud byste ale chtěli položit otázku, co je lepší pro kvalitu poslechu? Je to právě vyšší impedance, která dělá se zvukem divy – ale odvrácenou stranou je (viz výše) potřeba signál zesílit.

Monitory

Co se děje v počítači, když pracuje, bylo pro mnohé ukryto do doby, než se tyto pochody zobrazily vizuálně i sluchově. Posloužily k tomu monitory – monitorovaly nějaký děj, v tomto případě např. chod počítače. Jedno slovo tak dnes popisuje nejčastěji počítačovou obrazovku, ale ve skutečnosti se jím označují také reproboxy určené k poslechu u počítače.

Pro označení monitor musí ale tyto bedýnky splňovat jednu podstatnou věc – nesmí dodatečně upravovat kvalitu a charakteristiku zvuku. Oproti Hifi bedýnkám (které se dají zakoupit také k počítači) je jejich odezva na všechny frekvence identická. Hifi soupravy jdou laděné tak, aby přednášely tu, či onu frekvenci s větším důrazem, než ostatní. Říkáme, že monitory mají být rovné – tedy i nudné a takové bez chuti. Hifi soupravy jsou již laděné tak, aby posluchače při poslechu nějak zaujaly – (tímto se dostanu na nemilost odborníkům) řekněme, že třeba lehce zvyšují pásmo kolem 300 Hz, aby zvýraznily basy.

Velikost monitoru se určuje v jednotkách palce. Pro malá pracoviště dostačuje velikost do 5″. Pro vzdálenější poslech pak používáme větší velikosti. Otázkou, zda zvolit blízký nebo vzdálený poslech, je určující velikost a rozměr vaší kanceláře, kabinetu – studia. Je to odborná záležitost akustiky, ale opět i zde se můžeme dopustit zjednodušení, které třeba bude východiskem k prvnímu kroku za odborníkem. Čím je místnost menší – tím více se budou hodit malé monitory na blízký poslech. A obráceně.

S tím je také spojena otázka, na co a v jakém rozmístění monitory instalovat. Jednoduché pravidlo je do trojúhelníku a ještě jednodušší – monitor pokládáme na nějaký akusticky pohlcující a porézní materiál – za pár korun se dá koupit speciální set pod monitory. Výška monitoru je také důležitý parametr – pravidlo – výškový reproduktor ve výšce vašeho ucha. Tato pravidla jsou ale často upřesněna v přesném návodu jednotlivých monitorů.

Ilustrace rozmístění monitorů z manuálu Presonus RS65

Pro vzdálené umístění monitoru existují specializované stativy – stojany. Tento parametr se také často podceňuje, ale vlastně pouze stojany umožní efektivní umístění monitorů. Mysleme na to, že hlavně větší monitory nesmíme umístit přímo před zeď – důvodem jsou zvukově-akustické jevy.

Tím se dostáváme k poslednímu odstavci, který naplníme problematikou akustiky, Již jsem poukazoval na nutnost osadit monitory specializovanou antivibrační podložkou. Pro kvalitní poslech je však třeba často realizovat akustické úpravy místnosti, které jsou spojené s rozmístěním absorberů a difusorů do konkrétních míst. Když budete plánovat tvorbu domácího studia – jistě nastudujete hromadu materiálů, nebo se poradíte s odborníkem. Pro naše účely postačí do místnosti položit koberec a hustější závěs. Dnes se dají pořídit i akustické obrazy nebo specializované prvky na zavěšení. Dvě slovíčka jste se naučili: absorber a difusor – a můžete studovat dál.

Třídní aparatura – PA

A jsme na konci našeho pojednání o zvukových monitorech. Dostáváme se k oříšku každého učitele hudební nauky, výchovy nebo třeba dirigenta školního sboru. Jak zajistit kvalitní poslech hudby do specializované hudební učebny? Poslech musí být co nejkvalitnější, když chceme děti učit lásku k hudbě. Stojí za to tedy realizovat kvalitní a nikoli levné řešení – oboje obvykle nebude fungovat.

První otázkou je akustika místnosti – kupodivu. Koberec nám většinou zatrhnou, závěsy musí být odhrnuté z důvodu hygieny a o ostatních akustických prvcích ani nemluvě – levnější jsou často nevzhledné a v dokonalé akusticky vybavené třídě to pak vypadá jako v místnosti pro výzkum akustiky. Co s tím? Jednoduché řešení nemám – vlastně žádné řešení zde neexistuje, než pozvolna tlačit a přesvědčovat vysokoškolsky vzdělané vedení institucí, aby i do této kategorie investovali. I dobrá aparatura bude ve špatné místnosti nevyužitá. První kroky bych směřoval do koberce a závěsu – vše se dnes vyrábí a instaluje moderními metodami a nestojí to tolik, aby se musela škola zadlužit. Vedlejšími efekty pak budou méně zničené hlasivky a také žáci budou klidnější – prokázáno výzkumy.

Poté však přichází na řadu otázka, jak vyřešit poslech. Docela dobře to máme zařízené na naší škole – přes zesilovač máme vyvedený zvuk do 5+1 systému. Je to prostorový systém, které má jednu nevýhodu – užije si ho pouze ten, kdo sedí na ideálním místě. Asi by postačovalo stereo rozmístění, ale i zde není jedna rada. V mé bývalé škole jsem měl podélnou třídu – tam by bylo vhodné rozmístit dva reproduktory dopředu a dva do postranní stěny a nastavit velmi malé zpoždění (možná i bez). Pro hudební třídu rozhodně vybíráme takové reproboxy, které interpretují věrně všechna frekvenční pásma, tedy rozhodně ne bedýnky do kostela nebo do auly – ty jsou uzpůsobeny na věrný přenos mluveného slova. My budeme chtít prostřednictvím nich zajišťovat prezentaci hudby. Ideálem by pak bylo umístění subwoferu, který slouží pro specializovaný přenos nízkých frekvencí. Kombinací těchto prvků získáte kvalitní posluchárnu.

Co když ale finance nejsou na naší straně. I Hifi systém bude lepší než přenosné zařízení. Vyhněme se levným bezdrátovým bedýnkám, které dokáží vytvořit třeba dojem prostorového zvuku, ale ve vašem uchu bezpečně nepředvedou koncert všech frekvencí. Jejich jedna výhoda je vykoupena mnohými nevýhodami.

Otázkou je, zda můžete použít pro ozvučení třídy i klasické reproboxy PA – ty, které mají kapely a vídáváte je různě na koncertech. Má odpověď zní ano, ale pouze kvalitní. Vysvětlení bych mohl podat do dalšího článku, protože jinak by to velmi nabobtnalo. Zvláště si musíte dát pozor na šumění u těchto reproduktorů. Aparatury PA toto šumění nijak zvlášť neruší, ale ve třídě z toho můžete přijít o vlastní nervy.

S těmito monitory Presonus Eris 3.5 jsem měl vlastní zkušenost. Dostatečně postačují pro základní práci. Jsou určeny k blízkému umístění – do malých prostorů, ale svou silou vás překvapí. Výhodou je kolečko ovládání hlasitosti z přední strany. Drtivá většina monitorů má tento prvek umístěný vzadu a to proto, že hlasitost monitoru se ovládá speciálním zařízením.

A to je vše. I to patří do kategorie portfolia hudebního pedagoga. A není třeba být odborník na vše – stač pár zásad.

  • lepší jsou monitory než sluchátka
  • dbáme na správné rozmístění monitorů
  • akustika místnosti je zásadní a stojí za to postupně ji zlepšovat
  • nekupujte levné bedýnky k počítači a zaměřte se na slovo MONITOR
  • pro blízký poslech se osvědčí, když bude mít monitor na sobě ovladač hlasitosti
  • 5+1 je super, ale pouze pro jednoho žáka – ostatní mají zkreslený poslech
  • kvalita zvukové aparatury určuje kvalitu poslechu – ta určuje vztah žáka k hudbě – žákům předkládáme hudbu jen v nejlepší možné kvalitě
  • nekupujme levné bezdrátové repráčky pro účely prezentace hudby
  • velikosti reproduktorů se počítají v palcích

Ještě jsme se nedotkli dalších parametrů, o kterých by mohla být řeč: reproboxy zavěsit nebo postavit; pasivní nebo aktivní; vyzařovací úhly; aj. Tak třeba někdy v dalším článku.